Elektroinstalace úzce souvisí s využitím elektřiny pro praktické pokusy. Není zase tak starým oborem, protože vědci s ní začali nesměle experimentovat teprve v 18. století. Začalo to vynálezem bleskosvodu a později i výrobou první baterie. Ale se statickou elektřinou dělali pokusy již starověcí Řekové. Jakými fázemi prošel vývoj elektroinstalace?
Od duše neživých předmětů po fascinaci blesky
Se statickou elektřinou se setkal již řecký filozof Thales z Milétu, který žil v 6. století př. n. l. Popsal ji ale jako duši neživých předmětů. Odjakživa byli lidé fascinováni divadlem, které dokázala na nebi vytvořit bouřka. Bohužel často blesk způsobil požár domů ve vesnici nebo městě. Jaké by to ale bylo, kdyby ho lidé dokázali zkrotit a využít ve svůj prospěch? Nezávisle na sobě Prokop Diviš a Benjamin Franklin zkonstruovali své bleskosvody. Už to byl velký krok vpřed. První elektrický článek, který vyráběl elektrický proud, vyrobil Alessandro Volta. To se psalo 19. století, které zažilo celou řadu elektrických objevů a vynálezů, jež se týkaly elektřiny.
Elektromagnetickou indukci popsal Michael Faraday, Thomas Alva Edison přišel se svou žárovkou a Nikola Tesla stál za sestrojením elektromotoru. Grahamovi Bellovi je zase možné připsat vynález telefonu. Lidé elektřinu stále více dokázali zkrotit a využívat ve svůj prospěch, čímž se zlepšovaly podmínky pro jejich život. První elektrárna na výrobu střídavého proudu byla spuštěna v roce 1882 v New Yorku. Starala se o osvětlení v dolní části Manhattanu. Na českém území bylo elektrické osvětlení poprvé zavedeno v roce 1878 v Moravské Třebové, a to ve zdejší tkalcovně lnu. S budováním elektráren úzce souvisela potřeba rozvést vyrobenou elektřinu do okolí. K tomuto účelu sloužily kabely.
Z historie kabelů
Pro elektrotechniku a elektroinstalaci jsou kabely základem. Tvoří totiž něco jako nervovou soustavu energetiky. Elektrickou energii lidé už prakticky využívali v 80. letech 19. století. Kabely v té době ještě ale neznali. K rozvodu elektrické energie využívaly elektroinstalační komponenty v podobě holých vodičů uložených v dřevěných žlábcích. Tak tomu bylo například při elektrifikaci městského divadla v Brně. Suché dřevo je sice elektrický izolant, ale ne moc trvanlivý. Navíc mokré dřevo už tak dobře neizoluje.
O vznik kabelu v podobě, jakou známe dnes, se zasloužil ředitel švýcarské firmy s asfaltovými doly. Její ředitel Franz Borel si všiml, že asfalt dobře izoluje. Pokusil se proto vyrobit izolovaný vodič tak, že měděný drát obalil asfaltem. Kabel ale nebyl trvanlivý, protože asfalt vysychal a drolil se. Borel se ale nevzdával a místo asfaltu použil pro výrobu kabelu olovo. V roce 1879 byl zhotovený první kabel, který snesl díky své vláčnosti navinutí na buben, přežil přepravu i uložení v zemi.
Kabely a jejich instalace
Původně se pro elektroinstalaci používaly měděné kabely, jež se vyznačují vysokou vodivostí a odolností. Lehčí a levnější variantou jsou hliníkové kabely. Mají ale nižší vodivost. Co se týká instalace kabelů, je třeba při ní dodržovat platné předpisy a normy. Kabely musejí být uložené v chráničkách, kterým se říká tzv. husí krky. Nesmí se křížit s potrubím a jiným vedením. Pro ochranu a organizace kabelů se používají v moderní elektroinstalaci kabelové drátěné žlaby, které kabely chrání před mechanickým poškozením. Jejich výhodou je snadnější přístup ke kabelům v případě nutnosti provést jejich opravu a údržbu.
Kabelové žlaby
V nabídce obchodů s elektroinstalačním materiálem najdete kabelové žlaby v různých velikostech a provedení. Mohou být dodávané v povrchové úpravě:
galvanické pozinkování
žárové pozinkování
nerezová ocel
lakování.
Drátěný žlab bývá opatřený integrovanou klik spojkou, což je vysoce propracovaný systém, jenž usnadňuje elektroinstalaci. Nedílnou součástí je také kompletní sortiment montážního příslušenství, do kterého patří například rychlospojka pro kabelové drátěné žlaby, zesílená spojka, univerzální víko pro kabelové žlaby, dělicí přepážka, držák, stropní a nosníková konzole, nástěnný výložník a další.
Zdroj foto: Pixabay.com, HLsystem.cz
