Každý z nás zná sójovou omáčku nejčastěji jako dochucovací přísadu nebo zvýrazňovač chuti. Pro nikoho jistě není ani žádnou novinkou, že omáčka pochází z Číny a nejčastěji se s ní tedy setkáme v asijské kuchyni. Napadlo Vás však někdy, jak se tato hojně využívaná omáčka vyrábí? Nebo jaké existují druhy sójových omáček a k čemu se při vaření hodí? Pojďme se na to společně podívat!
Výroba tradiční sójové omáčky se od průmyslových velmi liší
Historie sójových omáček sahá až do období před naším letopočtem a patří k nejstarším kořením na světě. Vyrábí se dvěma způsoby, přičemž tradiční sójová omáčka vzniká fermentací a průmyslově vyráběná sójová omáčka se vyrábí chemickou hydrolýzou.
Podle tradičního způsobu výroby se rozdrtí sójové boby a pražená pšenice a směs se smíchá s vodou. Poté se do směsi přidá opět voda a sůl a nechá se zrát ve fermentační nádrži 5-8 měsíců. Při fermentaci se štěpí bílkoviny, sacharidy a tuky a směs se tak stává trvanlivější a bohatší na chutě a vůně.
Sójové omáčky vhodné pro dochucení masa, zeleniny či salátů
Mezi nejoblíbenější a nejčastěji využívané sójové omáčky patří omáčka světlá, tmavá, houbová a bezlepková. Světlá omáčka nachází své využití při dochucování světlého masa jako je kuřecí či krůtí. Její konzistence je řidší a je proto vhodná i k dochucení salátů či polévek. Tmavá sójová omáčka je oproti omáčce světlé hustší a přilnavější a vyznačuje se jemnější příchutí. Jejím účelem je spíše barva, nežli chuť a často se využívá k dochucení a dobarvení tmavého masa a divočiny. Houbová sójová omáčka dodává pokrmům zemitou a houbovou chuť a hodí se nejen k dochucení houbových jídel. Přidat na chuti s ní můžete masům, tofu, rybám nebo zelenině. Sójová omáčka bezlepková je vyrobena bez pšenice. Přesto podléhá přirozenému procesu kvašení a její chuť není nijak omezena.